NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY

PŘÍSLOVCE = označují bližší okolnosti děje (kdy, kde, jak se něco stalo...); z větně-členského hlediska bývají příslovečnými určeními

ZÁJMENNÁ PŘÍSLOVCE = odvozená od zájmen (KDE, KAM, KUDY, KDY, TAM, TAKY...)

PŘÍSLOVEČNÁ SPŘEŽKA = ustrnulé spojení předložky a jména, jímž vzniklo příslovce (NAHORU, DOKONCE, BEZPOCHYBY ...)

PREDIKATIVA = příslovce vyjadřující stavy přírodní i tělesné, která tvoří jednočlenné věty (smutno, teplo, líto, deštivo ...), příp. vyjadřující možnost či nutnost (možno, nutno, lze, radno...)

PŘEDLOŽKY = svého významu nabývají až ve spojení se jménem, pak také vyjadřují bližší okolnosti děje; nejsou větnými členy

- se jménem, ke kterému se předložka váže, tvoří PŘEDLOŽKOVÝ PÁD/ PŘEDLOŽKOVOU VAZBU

- určují PÁD jména, ke kterému patří

druhy předložek:

1) VLASTNÍ (PŮVODNÍ, krátké jednoslabičné předložky - K, POD, V, S ...

2) NEVLASTNÍ (předložky, která mohou být i jiným slovním druhem -kolem, během, místo... × někdy už 2. možnost zanikla, např. kromě, podle, skrz)

SPOJKY = spojují k sobě slova nebo věty, nejsou větnými členy, ale určují vztah mezi slovy a větami

SOUŘADÍCÍ - a, ale, nebo, proto, tak, i ... - pro několikanásobné VČ, pro věty hlavní, pro souřadně spojené VV

PODŘADÍCÍ - že, když, protože, aby ... - pro věty vedlejší

Před spojkami se vždy (zpravidla až na A, I, NEBO, TAKÉ, ČI) píše čárka.

Částice = vyjadřují postoj mluvčího k tomu, co sděluje svou promluvou, nejsou větnými členy

1. modální - udávají stupeň pravděpodobnosti (asi, snad, nejspíš, možná...)

2. vytýkací - zdůrazňují určitou část výpovědi (právě, jen, zvlášť...)

3. odpověďové - vyjadřují souhlas nebo nesouhlas (ano, ne)

4. kontaktové - navazují/vyjadřují kontakt s posluchačem (hm, jo, ok, dík)

5. přací - vyjadřujeme jimi přání (ať, kéž, kdyby tak)

- částicemi mohou být slova, která bývají obvykle i jinými slovními druhy (často 8,6)

Citoslovce = slova označující zvuky, pocity mluvčího, zpravidla nebývají větnými členy (citoslovce však někdy můžeme využít jako přísudek ve větě)

1. pocitová - vyjadřující radost, bolest, smutek, zlost, překvapení, posměch (haha, jau, jupí, brr, fuj, ááá)

2. zvukomalebná - vyjadřují zvuk (bum, klap, béé, haf...)

- ve větě se citoslovce oddělují čárkami (kromě případů, kdy jsou přísudkem)