Souvětí

POSTUP U GRAFICKÉHO ROZBORU SOUVĚTÍ

1. očísluju si přísudky => zjistím tak počet vět

2. zakroužkuju spojovací výrazy

3. podle významu věty a spojovacího výrazu určím, zda se jedná o větu hlavní (VH) či vedlejší (VV)

• Věta hlavní = věta řídící (je mluvnicky nezávislá, může stát samostatně) MEZI VĚTAMI HLAVNÍMI URČUJEME VÝZNAMOVÉ POMĚRY JAKO U NĚKOLIKANÁSOBNÝCH VĚTNÝCH ČLENŮ A SOUŘADNĚ SPOJENÝCH VEDLEJŠÍCH VĚT.
• Věta vedlejší = věta závislá na větě hlavní (ptáme se na ni jako na větný člen, nemůže stát samostatně, sama o sobě nedává smysl, protože doplňuje informace pro větu hlavní)

4. zapíšu na jeden řádek věty hlavní s příslušným číslem věty

5. zapíšu do grafu podle závislosti věty vedlejší

6. pojmenuju VV

7. určím významové poměry mezi VH, případně VV

5 pravidel o větách v souvětí

1. Každé souvětí musí mít větu hlavní, ale nemusí mít větu vedlejší.

2. Věta uvozená vztažným zájmenem nebo příslovcem je vždy vedlejší.

3. Věta hlavní je taková, která není závislá na druhé větě a může stát samostatně.

4. Věta vedlejší je rozvinutým větným členem věty řídící.

5. Pokud chceš poznat, zda je věta hlavní nebo vedlejší, musíš najít spojovací výraz.

INTERPUNKCE - kladení členících znamének do vět (v případě souvětí jde zejména o čárky)

• čárka zpravidla stojí před spojovacím výrazem
• mezi větami ale žádný spojovací výraz být nemusí, pak se čárka klade podle významu vět (a to i v případě, že věta spojovacím výrazem začíná)

ČÁRKA SE NEDÁVÁ PŘED SPOJKU A-I (ALE TO JEN V TOM PŘÍPADĚ, ŽE TYTO SPOJKY STOJÍ SAMOSTATNĚ)